Setkání

Kdo jsi?
– Já jsem já. Jak to myslíš?
No, jak se jmenuješ?
– Nijak, proč bych se měl nějak jmenovat?
My se všichni nějak jmenujeme. Jak se tedy oslovujete?
– Prostě o sobě víme, rozpoznáme se už tím, že jsme.
Aha, já se jmenuji František.
– Proč jsi František, já tě vnímám, nemám problém tě poznat.
No nevadí, vítám tě ve svém domě.
– Děkuji, co tím myslíš, tím ve svém?
No že mně patří, vlastním ho, koupil jsem ho.
– Koupil jsi ho?
Ano, zaplatil jsem za něho penězi.
– Co jsou to peníze?
Takové barevné papírky, mají svou hodnotu.
– Takže tvůj dům nepatří vaší planetě?
Ne, patří mně, proč by to mělo patřit planetě? Copak planeta něco vlastní?
– Vlastní? Komu jinému by to mělo patřit. Všechno patří planetě? Vždyť, z čeho jsi to postavil?
Aha, tak my to tady nemáme.
– Takže když něco vezmeš tomu, kdo to vlastní, tak to je v pořádku? Není to krádež?
Krádež? Ne já za to zaplatil.
Penězi.
– No ano.
– A peníze jsou ty papírky?
Ano, to jsem říkal.
– Ale papír pochází ze stromů, jsou jejich. Takže to je taky krádež, ne?
Copak lze stromům něco ukrást?
– No ano, to je přece logické. Vy nejste stromy. Kdybyste platili svými kostmi, tak by to krádež nebyla.
Dobře, takže když zabijeme zvíře a sníme ho, tak je to taky krádež?
– To je ještě horší, berete život, který jste nedali. Ale asi to tady máte tak nastavené, zvíře tak jako tak zemře, takže uplatňujete právo silnějšího.
– A vy je lovíte?
Ne, my je máme zavřené v klecích.
– Proč je máte zavřené v klecích?
No, protože lovit je by bylo obtížné.
– Tím jim ale berete svobodu.
Jakou svobodu?
– Všichni živí tvorové touží po svobodě. Vy taky.
– Proč jim berete svobodu? Nevlastníte je.
No vidíš, tak proč bychom nemohli něco vlastnit?
– Protože to není vaše, patří to všem. Všichni jsou vlastníci, tedy spíše uživatelé. Vlastníte planetu a planeta vlastní vás. Je v tom vzájemná symbióza.
U vás nevlastníte?
– Ne, my vlastnictví neznáme. My jsme vlastněni naší planetou a vzájemně si sloužíme. Planeta jsou naše rodiče, oni dávají nám, vychovávají nás a my ji za to milujeme a staráme se o ni.
To nechápu, planeta přece nejste vy.
– Ne, jsme její děti.
My to tak nemáme, my máme jen svoje děti a vlastníme své věci.
– My také máme děti, ale nevlastníme něco, co není naše. Jen o sobě si můžeme myslet, že se vlastníme, a protože nikdo jiný v tom není zahrnutý, tak takové přesvědčení nedává smysl.
Máš tam u vás taky rodinu. Já mám rodinu.
– Ne, my rodiny nemáme. Samozřejmě žijeme s některými v úzkém svazku, ale my všichni jsme rodina.
Takže i ti, které neznáš jsou tvoje rodina?
– Ano, a jak by to mělo být jinak? Jsme stejného druhu, jediné, k čemu nedošlo je, že se tak dobře neznáme. To ale nic nemění na přirozeném potenciálu naší stejnosti.
To my se rozlišujeme. Bohatý, chudý, bílý, černý, vlastní, cizí.
– To mně ale nedává žádný smysl. Bohatý bere chudému co je společné, co mu také patří. Barevnost kůže je jen vizuální odlišnost stejného druhu a vlastní neznamená přece jen to, že s ním trávíš více času.
– Proč všechno tak odlišujete?
Já nevím, tak to máme nastaveno.
– Kdo to nastavil? To jsi tak nastavil ty?
Já? Ne, to už bylo tak nastavené.
– Proč se podle toho řídíš?
Podle toho se řídí všichni.
– Ty děláš jen to, co dělají všichni ostatní?
Ne, já jsem samostatný.
– Jak můžeš být samostatný, svobodný, když děláš jen to, co dělají ti ostatní?
A co mám dělat?
– No, prostě používej logiku. Nic nevlastníš, rozdíl mezi lidmi není žádný, vše patří planetě a všem, starej se o přírodu, která tě udržuje při životě, nedrancuj její zdroje, které nejde nahradit.
Proč bych to dělal? Nikdo jiný to taky nedělá.
– Potom ale nejsi svobodný a neřídíš se logikou.
Nebuď drzý zelenáči.
– Promiň, jestli jsem tě rozrušil. Jen si povídáme.
Omlouvám se, už se ale prosím na nic neptej.
A máte tam u vás hezké kočky?
– Kočky?
No ženy, buchty.
– Ano, máme tam družky.
A ty máš družku, je hezká?
– Co máš na mysli tím, máš?
No, jestli máš družku?
– Ne, my nikoho nevlastníme. Družky si sami vybírají druha a pokud druh souhlasí a milují se, přivedou na planetu nový život.
Takže to je tvoje manželka.
– Co je to manželka?
No, manželka je tvoje družka, patří ti.
– Ale my nikoho nevlastníme, jsme spolu dobrovolně když oba po sobě toužíme. Nemusí to být navždy.
Aha, to my máme manželky a jsou naše.
– Jak můžou být vaše? Vy jste je stvořili?
Ne, ale oddali nás.
– Kdo vás oddal?
No starosta.
– Co ten s tím má společného?
Je tím pověřen státem.
– Co je to stát?
To je území, které je ohraničeno hranicemi.
– Tomu nerozumím, k čemu to je?
No … já nevím k čemu to je, ale je to území, na kterém žijeme a kde jsme se narodili.
– Narodili jste se na planetě, proč je potřeba vytyčovat nějaké hranice?
No já nevím, prostě to tak je.
– Aha. K čemu je to dobré?
Prostě to tak je.
Hele, nechtěl bys už odletět k vám zpátky? Bolí mě z tebe hlava.
– Co se stalo?
Stalo se to, že mně lezeš na nervy ty zelená příšero.

Sexualita a spiritualita

Drazí přátelé, raduji se, že jsem opět s vámi. Když vás vidím, nevidím vás tolik jako fyzická těla, která vidíte v zrcadle. Je to nitro, které cítím a vidím, vnitřní chody vašich myšlenek, pocitů a emocí. Jsem zde, abych vás podpořil na vaší cestě.

Je téma, o kterém bych dnes rád hovořil, které má na vás velký vliv po celou dobu vaší historie na Zemi. Je to téma sexuality a to, jak je prožívána muži a ženami.

Není to jednoduché téma. Sexualita se zatížila mnoha soudy, mnohými strachy a emocemi. Stěží je ještě nějaký její aspekt spontánní a samozřejmý. Je to stejné jako říci, že se ztratila dětská stránka sexuality, stránka svobodně zkoumajícího nevinného dítěte. Jste plni strachu a napětí, když přijde na vaše sexuální vyjádření.

V tomto poselství chci o tomto břemenu promluvit, ale nejdříve bych rád řekl něco málo o tom, co sexualita znamená ze spirituálního hlediska.

Sexualita je společný tanec mužských a ženských energií. Původně byla sexualita více, než jen fyzický akt. Měl to být tanec, ve kterém se účastnily všechny úrovně nebo aspekty vás a vašeho partnera.

Čítať viac

O hľadaní učiteľa a majstra, ktorý nás povedie k múdrosti a slobode

O hľadaní učiteľa a majstra, ktorý nás povedie k múdrosti a slobode

Představ si planetu, jejíž všichni obyvatelé jsou slepí. Koluje mezi nimi mýtus, že je možné vidět, ale nikdo z nich si to neověřil. Jednoho dne se někdo objeví a tvrdí: ‚Já skutečně vidím!‘ Co mohou ostatní dělat? Pouze věřit nebo nevěřit, ale vždy budou lidé, kteří budou vzbuzovat naději. Nezáleží na tom, že „mistr“ je také slepý, velmi snadno dokáže z takové situace těžit.

Padat na kolena před neznámem je vrchol hlouposti. Opice, kterou máme v sobě, touží po tom, aby ji někdo vedl, potřebuje víru v existenci vyšších bytostí, které mohou zázračně vyřešit její problémy. Jsme jako děti, neustále čekáme, že někdo přijde a postará se. Odsud pocházejí kulty, které jsou ve své podstatě formou, jak předat odpovědnost za vlastní růst do cizích rukou.

„Řeknu ti jednu starou známou historku, která je však stále aktuální. Bohové přemýšleli nad tím, kam ukrýt moudrost, aby se jí člověk nemohl zmocnit. Na vrcholky hor? Tam člověk vyšplhá. Na dno oceánu? I tam ji nakonec najde. Do hlubin země, na měsíc, na hvězdy? To všechno bohové zavrhli, protože člověk se jednoho dne dostane i sem. Nakonec se bohové shodli, že nejlepším místem, kde moudrost uschovat, je nitro samotného člověka, protože tam nikdy nebude hledat.“

A co tedy udělal člověk? Místo aby s naprostou otevřeností zkoumal sám sebe, tak se vydal hledat učitele…

Petr Chobot o absolútnom bytí

Inšpirátivny preslov od Petra Chobota o absolútnom bytí, ktoré je v skratke skutočnosťou v ktorej sa ako vedomia permanentne nachádzame. Bez ohľadu na iluzórny priestor a čas v ktorých môže takéto vedomie „uviaznuť“. Dôležité je však uvedomiť si, že porozumením výkladu sa nepribližujeme k vedomému a trvalému stavu bytia v tejto skutočnosti. Takéto porozumenie je opäť len súčasťou iluzórnej „reality“ tvorenej našou mysľou a aby sme mohli skutočnosť naozaj vnímať, tak je potrebné naše vedomie oslobodiť od pút, ktoré si v mysli vyvárame.

Fyzika a mysticizmus – kvantové otázky

Bližší pohľad na to, ako prichádza „veda“ (fyzika) okľukou na podstatu javov a sveta v ktorom existujeme.
Čo hovoril Platón pred 2500 rokmi a kopa ďalších zdrojov ešte skôr, ale tak „veda“ si razí svoju pomalú cestu a to je žiaľ fyzika ešte jeden z tých najpokrokovejších smerov, našťastie aj najpodstatnejších.

Úvodzovky používam preto, že VEDA nemá najmenší nárok sa nazývať vedou. Podstatou tohto slova je totiž VEDIEŤ a to so súčastnou vedou jednoducho nekorešponduje. To slovo prislúcha pôvodným Védam, ktoré vychádzali z vedenia a nie skúmania a analyzovania.

Kvantové otázky: O tieňoch a symboloch

Vnímanie jednotlivých „realít“

Zjednodušené vysvetlenie toho v čom spočíva vnímanie jednotlivých realít, ktorým hovoríme aj 3D, 5D atď. a rozdielov medz nimi. Problematika je komplexnejšia, ale minimálne pre načrtnutie podstaty týchto rozdielov v ktorých panuje stále veľa nedorozumení postačujúce.